Skutečně máme být překvapeni aférou Facebooku a firmy Cambridge Analytica? Nemyslím si. V mainstreamových médiích (alespoň těch zahraničních) proběhly informace o profilování na základě dat v sociálních sítích už před rokem a půl. V té době šlo dílem o oslavné články o inovativních technologiích, dílem o politologické úvahy o dopadech na volební kampaně. Aktuální aféra tak přichází poněkud s křížkem po funuse a milovníci filmu Vrtěti psem se pomalu ale jistě začínají rozhlížet po vojínu Schumannovi.

V pozadí aktuálního problému stojí fenomén, který je starý jako internet sám a který má určující dopad na fungování celé naší společnosti (kde naší znamená v podstatě celý euroatlantický civilizační okruh). Tím fenoménem je monetizace soukromí. Již od počátků internetu je velká část služeb, které jsou na internetu masově konzumovány, placena reklamou. Je to osvědčený model převzatý z „kamenných“ mediálních domů, tedy z oblasti tištěné a televizní reklamy. Tento základní model se ale přirozeně posledních 20 let vyvíjí, a přizpůsobuje se podmínkám a možnostem nosného média – internetu.

Jednou z klíčových vlastností, která přinesla revoluční možnosti, je schopnost ultrapřesné personalizace obsahu, a tedy i reklamního sdělení. To samozřejmě ale vyžaduje detailní znalost preferencí konzumenta obsahu. Ta byla v dřevních dobách získávána prostřednictvím nekonečných preferenčních dotazníků a dalšími metodami „starého světa“. Pak ale přišel Google, a zjistil, že je schopen podobné preference derivovat z historie vyhledávání. Dalším evolučním krokem pak byly právě sociální sítě, které už přímo stojí na tom, že uživatelé vědomě poskytují své osobní údaje vplen veřejnosti – a především provozovateli sítě.

V této perspektivě je pak technologie vyvinutá společností Cambridge Analytica jen dalším, zcela přirozeným evolučním krokem ve světě, kde soukromí dávno ztratilo význam. V této perspektivě je údiv nad – po právní stránce velmi pravděpodobně zcela legálním – využitím osobních údajů nemístnou reakcí, a nabízí se otázka Cui bono?, tedy proč se tato aféra objevila právě nyní, komu má posloužit a jaký je skutečný cíl tohoto mediálního veletoče.

Ostatně fundamentální otázky, které by měly logicky zaznívat, jsem v mediálním humbuku kolem této aféry zatím zaregistroval jen velmi okrajově. Ve světle aféry bychom se neměli soustředit na to, které volby byly nebo mohly být v minulosti ovlivněny cílenou komunikací s využitím pokročilé analýzy dat ze sociálních sítí. Měli bychom si položit především otázku, jakou hodnotu pro nás má naše soukromí. Zvykli jsme si platit za používání „bezplatných“ služeb na internetu. Obchodní podmínky většina z nás ani nečte. Jak se ale nyní opět potvrdilo, nic takového jako „oběd zdarma“ prostě neexistuje.

Za ony bezplatné služby platíme vysokou cenu. Platíme ztrátou soukromí, ale především se výměnou za internetový mail nebo účet na sociální síti dobrovolně vydáváme všanc, odevzdáváme dobrovolně schopnost získávat neovlivněné informace, nabízíme klíč k našim preferencím a dáváme se všanc marketingové mašinerii. Mašinerii, který naše názory, postoje, nákupní zvyklosti, ale i politické preference a další hodnotové postoje formuje neustálým, neviditelným tlakem na naše podvědomí.

Výběr toho, co na sociálních sítích uvidíme, a co tedy bude formovat naše informační zázemí, postoje a nakonec i hodnoty, předáváme výměnou za účet „zdarma“ korporacím, o kterých nic nevíme a které mají vlastní agendu, i když třeba mají ve svém motu „nebuďme zlí“. Ostatně, google se tohoto mota v roce 2015 sám zřekl …

Napsáno pro ZDROJ.CZ