Veš v kožichu

Veš v kožichu

Sněmovna schválila ve středu 7.6.  ve třetím čtení novelu zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, která mimo jiné dle mediální interpretace znamená, že „kožešinové farmy musí skončit“. V mediálním diskurzu se tato úprava presentuje jako velké vítězství humánního přístupu ke zvířatům a současně se oslavuje jako konec kožešinových farem v České republice. Sám jsem se během včerejška zúčastnil několika plamenných diskusí o tom, zda je tento krok správný či nikoliv, a to mne přimělo podívat se, co vlastně naše sněmovna schválila.

Schválené znění ještě není na stránkách sněmovny publikováno, vycházím proto z podkladů, které byly sněmovně předloženy ve sněmovním tisku č. 724/0. Stěžejní změnou je doplnění odstavce 7 v § 5 zákona, který zní „Zakazuje se chov a usmrcování zvířat výhradně nebo primárně za účelem získání kožešin.„, přičemž ani zákon, ani důvodová zpráva neuvádí, jak je definován primární účel chovu a uvádí pouze příklady – králík a nutrie jsou uvedeni jako příklad chovu schváleného, liška a norek naopak chovu neschváleného – bez jasného vymezení, co k tomuto rozlišení vede).

S takovouto právní úpravou je nutné polemizovat hned z několika důvodů:

Výtka první: technická

Problémem právní úpravy je vágnost navržené právní úpravy, která dává značný prostor k obejití zákona. Stačí, když si chovatel založí nebo sjedná obchodní společnost, která bude vykupovat 100 % jeho produkce kožešina a současně také masa chovaných zvířat, a nastaví cenovou politiku tak, aby byla zvýhodněna cena masa před cenou kožešiny, a podmínka „chovu a usmrcování zvířat výhradně nebo primárně za účelem získání kožešin“ je rázem neaplikovatelná. Jak dále naloží s takto získanými produkty, je už jen na této obchodní společnosti. Zákon je naplněn, pro chovatele vznikne trochu zbytečné administrativy, a jinak se nestane vůbec nic.

Výtka druhá: filosofická

Naši zákonodárci (i když to možná platí o zákonodárcích obecně) mají pocit, že je možné regulovat společenské jevy per partes. Ordinují léčbu nežádoucích symptomů, a nezamýšlí se nad příčinami, ale ani nad důsledky. Je jistě chvályhodné, že parlamentu leží na srdci dobro zvířat. Jak je uvedeno v důvodové zprávě, návrh právní úpravy „vychází z filosoficko-etických výhrad proti usmrcování zvířat, respektive chovu zvířat pro tento účel v případech, kdy pro toto jednání neexistuje důležitý lidský zájem„, přičemž dále dovozuje, že „výrobu módních ozdob tak lze jen stěží označit za důležitý lidský zájem, který by sám o sobě eticky odůvodňoval chov a usmrcování zvířat„.

S tímto filosificko-etickým východiskem je možné souhlasit, stejně tak je možné jej zcela odmítnout, to záleží na každém jednotlivci. Vedle něj stojí jiná východiska, která uvedená právní úprava staví s tímto pohledem do konfliktu. Nejzásadnějším z nich – a tím, které nejčastěji zaznívalo v diskusích, kterých jsem se k danému tématu zúčastnil – je východisko svobody podnikání, nebo v obecném principu svobody člověka. Ta je upravena zejména Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky, která mimo jiné obsahuje následující ustanovení:

  • čl. 15. Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena
  • čl. 26. Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

Je-li tedy právní úprava zakazující chov kožešinových zvířat na farmách zdůvodněna nikoliv péčí o zajištění řádných podmínek chovaných zvířat (wellfare), ale právě filosificko-etickým východiskem uvedeným v důvodové zprávě, je možné ji odsoudit jako neústavní, neboť de-facto porušuje svobodu myšlení a svědomí uplatňováním konkrétního hodnotového a filosofického základu a je tak v rozporu s článkem 15 Listiny. Stejně tak, pokud zakazuje konkrétní podnikání na základě tohoto filosificko-etického východiska, je pravděpodobně v konfliktu s článkem 26 Listiny a právem podnikat a provozovat hospodářskou činnost. Kdyby se zákonodárce zdržel svého pokusu o morální nadřazenost a držel se ochrany práv chovaných zvířat, asi by v tomto případě udělal lépe.

Výtka třetí a poslední: praktická

Pokud zákonodárný sbor shledá nějaký jev hodným regulace – a na to má nezadatelné právo – měl by mít na mysli základní principy ekonomie a lidského chování. Z těch lze i na základě velmi letmého studia ekonomické teorie, ilustrovaného četnými příklady z minulosti nedávné i vzdálenější, odvodit jednu velmi praktickou maximu: když už je třeba nějaký společensko-ekonomický jev nutné regulovat, je možné jej účinně regulovat výhradně na straně poptávky.

Regulace na straně nabídky má jen dva, zato naprosto spolehlivě dosahované výsledky – zvýšení ceny regulovaného statku, a přesun subjektů působících na regulovaném trhu do šedé ekonomiky. Zákon nabídky a poptávky je neúprosný, kde je poptávka, nabídka se vždy najde, bez ohledu na míru zavedené regulace. Klasickým příkladem je samozřejmě americká zkušenost s prohibicí, ale abychom se drželi tematicky bližších příkladů, je možné se podívat jak funguje regulace obchodu s ohroženými druhy nebo slonovinou a nosorožčími rohy. Zákaz kožešinových farem neřeší poptávku po kožichu z norka, a navíc ještě působí jen na území České republiky. A dokud bude kdekoliv na světě někdo chtít nosit kožich z norka, vždycky se najde někdo ochotný mu ten kožich prodat.

Náš slavný zákon tedy bude mít jediný efekt – farmy se přesunou jinam, do zemí kde neplatí ani taková pravidla, jaká jsme v posledních letech zavedli na základě sjednocené evropské regulace této oblasti podnikání. A pokud dojde na mnohými aktivity avizovaný druhý krok, kterým je zákaz prodeje kožešin, bude efekt podobně vadný – vznikne prostě jen černý trh s kožešinami a výrobky z nich.

Závěr

Pokud měli tedy naši zákonodárci a ekologická lobby v pozadí této zákonné úpravy skutečně zájem prospět chovaným zvířatům a přispět k řešení problému, měli by prosazovat etičtější formy chovu a cíleně působit na spotřebitele, aby preferovali kožešiny z certifikovaných etických chovů, případně aby se svého norkového kožichu vzdali. To je ale moc práce a nepřináší to téměř žádnou mediální pozornost. Je proto jednodušší schválit špatný zákon, poplácat se po ramenou a na zvířata trpící v klecích kousek za našimi hranicemi raději zapomenout.

7 thoughts on “Veš v kožichu

  1. Krásně napsáno.
    Děkuji, již jsem si myslel, že se Realisté zbláznili … z některých dřívějších příspěvků. 🙂
    Dalším zákazem z pera moci zákonodárné bude … ???
    Martin Ferbas

    1. Martine děkuji za pochvalu, potěší. Obecným principem Realistů, který se snažíme ctít a který bychom rádi do politiky prosadili, je snižování množství předpisů snažícicích se regulovat náš život do posledního detailu. Spíše bychom se chtěli dopracovat k právnímu řádu, který bude přehledný a srozumitelný, upravující principy a ne jednotlivosti.
      Jak jsem se pokusil ukázat i v tomto postu, nepromyšlená regulace je mnohdy zbytečná, neboť nevede k cíli, ba dokonce škodlivá, protože vytváří atmosféru právního nihilismu a učí společnost že nerespektování zákonů je normální. A to je cesta do pekla.

  2. Tak vy jste tedy proti všem těm regulím, zákazům, jste tedy v logice věci i pro povolení dětského porna, protože zákaz je stále stejně obcházený , v rodinách, na netu, (jak dokazují stále se opakující policejní zátahy), pedofilové jezdí běžně se vyžít za dětmi do Thajska i jinam. A jste raději pro tu osvětu.

    Beru na vědomí a takto budu názory Realistů prezentovat.

    1. mily sabe, nic takového jsem nenapsal, moje primární námitka není proti předmětu úpravy – sám považuju chov kožešinových zvířat za špatný – nelíbí se mi způsob, jak k tomu zákonodárce přistoupil.
      kdybych se měl držet vašeho příměru s dětskou pornografií, musela by právní úprava zakazovat focení (a to ještě jen některých dětí), ale ponechávat bez úpravy obchod s dětmi i s dětskou pornografií, její držení, dovoz i distribuci. (pomiňme pro tuto diskusi, že srovnáváte nesrovnatelné.)
      zkuste si tedy text, prosím, přečíst ještě jednou a pojďme se bavit věcně o tom, jak by se to celé dalo pojmout lépe …

  3. Potřebujete zdůvodňovat primární účel chovu mezi králíkem a liškou? Tak to je síla! Je otázka, kolik dalších čecháčků si bude hrát na to, že to taky nechápou a že netuší, které z těch zvířat je primárně určeno k tomu, aby hnilo v kleci jenom proto, aby manželka mohla mít na kabátě límec.
    AYFKM?

    1. Honzo mám pocit, že míjíte smysl mého postu. Neobhajuji chov kožešinových zvířat, jen se snažím poukázat na to, že ona novela, oslavovaná jako spása a řešení celého problému, ve skutečnosti nic nevyřeší a je to z technického i věcného hlediska zpackaný kus legislativy …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *