Vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartos na twitteru napsal:

„Digitalizace musí znamenat úsporu, i tak v ní mizí miliardy. Chybí zkušení IT experti ve státní správě. Proč? Mají o 40 % nižší plat než v soukromém sektoru. Když je pak stát potřebuje, lije peníze do drahých konzultačních smluv. S @mpsvcz, @biscz a @NUKIB_CZ do toho třískneme!“

https://twitter.com/PiratIvanBartos/status/1627637423470411776

S tím, že má digitalizace představovat cestu k úsporám nelze než souhlasit. Všechno ostatní je ale v tomto tweetu špatně!

Zkušení IT experti ve státní správě nebudou pracovat, ani když jim stát nabídne lepší platové podmínky, hned z několika důvodů. V první řadě jich je na trhu nedostatek, takže první, co se stane po zvýšení platů ze strany státu bude adekvátní reakce na straně soukromého sektoru. Na konci tedy bude stále stejný nedostatek expertů ve státních službách, ale stát je bude nakupovat dráž i ze soukromého sektoru, protože vyšponuje ceny.

Současně Bartošův zjednodušený pohled pomíjí, že většina expertů nepracuje pro stát jen kvůli penězům. Dalším, a mnohdy zásadnějším důvodem je „kulturní nekompatibilita“, a ta se ministerským dekretem bude měnit jen velmi špatně.

Co je ale ještě mnohem důležitější, je fakt, že stejně jako v mnoha jiných případech ministr za Piráty reaguje na vnějškové projevy problému, a při tom zcela opomíjí jeho příčiny. Což je nejkratší cesta do průšvihu.

Klíčovým problémem státních informačních systémů totiž není za kolik je stát nakupuje. Zásadní problém je, že stát není schopen efektivně formulovat své informační potřeby a vytvářet pro informační systémy veřejné správy racionální zadání. To je stav, který má několik kořenových příčin:

1. stát provozuje celou řadu agend, aniž by zkoumal jejich účelnost a efektivitu, největší úspory by přineslo „prořezání“ balastu zbytečných a neefektivních agend – zrušení zbytečného systému nebo funkce je vždycky levnější, než zlepšení efektivity jeho vývoje,
2. stát neumí definovat strategické záměry a dlouhodobě se jich držet, neustálé drobné „příštipkaření“ v legislativní rovině vede k bobtnajícím systémům, které jsou díky neustálým modifikacím mizerně koncipované, drahé na údržbu a málo efektivní; opět platí, že žádná změna je levnější, než levně naprogramovaná změna,
3. stát neumí formulovat věcné zadání pro své ICT dodavatele, a neumí řídit projekty rozvoje ICT po věcné stránce; to se nezmění výměnou externích „analytiků a programátorů“ za interní – jestli to bude mít nějaký efekt, tak to bude zhoršení zmatků při vývoji a podpoře systémů.

Chápu, že poukazování na „drahé zlé korporace“ a malování obrazu „hodného a efektivního státu“ vypadá marketingově dobře, ale pokud chce ministr Bartoš skutečně řešit efektivitu státního ICT, měl by se zaměřit na skutečné příčiny a věnovat pozornost především konsolidaci systémů a datových zdrojů na úrovni státu a zlepšení státu v roli věcného zadavatele. Parciální změna sourcingu nikdy nemůže zalepit díry ve špatné strategii …

(původně publikováno na LinkedIn )