o tom, že je řízení rizik jednou ze základních povinností projektového manažera snad už dnes nikdo nepochybuje. risk management bývá často zmiňován v metodikách, pracovních postupech i presentacích. neznamená to ovšem, že je vždy stejně důsledně prováděn. provedení vstupní analýzy rizik, ať už intuitivní, nebo formalizované, je ještě celkem běžnou součástí iniciační fáze projektu. průběžné sledování a vyhodnocování rizik, nebo dokonce strukturovaná a pravidelná správa katalogu rizik už ale tak samozřejmé nejsou. a když se projektového manažera zeptáte, jaké základní strategie řízení rizik používá, často se nedopracujete po horečném přemýšlení k více než dvěma. proto se dnes pokusíme zrekapitulovat čtyři základní strategie řízení rizik.

základní strategie řízení rizik

vyhnutí se riziku

strategie vyhnutí se riziku má dvě dílčí varianty. buď přijatá opatření směřují k tomu, aby riziko nemohlo nastat, a nebo se zaměřují na to, aby v případě, že riziko nastane, byly eliminovány jeho dopady. mohlo by se zdát, že tato strategie je ideální pro všechna rizika, nicméně nese s sebou nemalé náklady v podobě nutnosti obětovat některé příležitosti (zejména pokud je aplikována eliminováním konkrétních činností spojených s rizikem nebo hledáním náhradních způsobů dosažení cíle, které nezahrnují aktuální riziko).

přenesení rizika

přenesení, nebo někdy také sdílení rizika je další z možných strategií. subjektem, na který je možné dopady rizika přenášet (riziko samo o sobě je nepřenositelné, stále jde o ohrožení váš a vašeho projektu), může být například dodavatel – nastavení sankcí a parametrů subdodávané části řešení nebo projektu tak, aby případné výpadky či problémy pokryl buď technický tým dodavatele, nebo kompenzaci výpadku řešila jeho penalizace. protiváhou této strategie jsou její náklady, promítnuté ve zvýšené ceně služeb či dodávek, odrážející větší garance a možnou penalizaci. jde o jednu z nejběžnějších strategií řízení rizika vůbec – její krystalickou formou je totiž pojištění.

přijetí rizika

přijetí rizika neznamená prosté smíření se s faktem, že se riziku není možné vyhnout. jedná se především o přípravu strategií a kroků pro situaci, kdy se riziko projeví, případně vytvoření takových rezerv, aby bylo možné škody bez zásadního dopadu na projekt absorbovat. tvorba nejrůznějších bufferů (finančních, časových, atp.) je projevem strategie přijetí rizika.

zmírnění dopadů rizika

strategie, která hledá alternace stávajících plánů, které umožní minimalizovat dopady rizika, které se už projevilo. při plánování této strategie mohou být navrženy alternativní scénáře, reagující na možné nepříznivé události, hledající možnosti jak co nejvíce minimalizovat dopady na konečný výsledek projektu.

ekonomický rozměr rizika

důvod, proč se riziky vůbec zabývat, je zřejmý. bez jejich zohlednění by celá investice do projektu, který řídíme, a nebo výnosy, které jeho realizací plánujeme dosáhnout, mohly být vážně ohroženy. je tedy rozumné vynaložit určité úsilí, a v případě potřeby i další zdroje, na identifikaci rizik a jejich odvrácení, případně minimalizaci škod. protože ale základní motivací je ekonomický užitek, měla by i opatření na řízení rizik respektovat hledisko ekonomičnosti. náklady na ošetření konkrétního rizika tak vždy musíme poměřit možnou škodou, jejímuž vzniku budeme schopni ošetřením rizika zabránit. zjednodušeně řečeno – někdy je prostě levnější se s rizikem smířit, než se ho snažit odstranit. a někdy je lepší zrušit projekt, než nést jeho možná rizika.