Ministryně Maláčová a její poradce a kolega na kandidátce ČSSD pro volby do poslanecké sněmovny Matěj Stropnický se zúčastnili kontroly inspektorátu práce ve společnosti Personna International v Krupce na Teplicku. Médii a sociálními sítěmi se přehnala vlna vzrušení, která tento krok dílem odsuzovala jako předvolební PR stunt, dílem hájila jako legitimní krok ministryně a jejího poradce v rámci řízení resortu.

V celé diskusi ale po mém soudu zapadá jedna velmi podstatná věc. Inspekce práce se řídí zákonem (konkrétně zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce), který jasně vymezuje, kdo je oprávněn inspekci provádět a jaké náležitosti musí splňovat. Z textu zákona je zřejmé, že kontrolním orgánem je místně příslušný inspektorát práce, přičemž kontrolu provádí inspektoři jmenovaní dle zákona, kteří se v rámci své kontrolní činnosti prokazují průkazem inspektora práce. Právě tento průkaz opravňuje k inspekční činnosti (tedy k účasti na kontrole).

Pokud se tedy ministryně Maláčová a poradce Stropnický kontroly účastnili, buď se nějakým zázrakem stali zaměstnanci teplického inspektorátu práce a měli vystaveny průkazy inspektora (což asi není zrovna pravděpodobná varianta), nebo se kontroly účastnili neoprávněně. Námitky o nadřízenosti ministryně a nutnosti kontrolovat dění v resortu zde před dikcí zákona (a ostatně ani před základními principy fungování státní správy) zcela jednoznačně neobstojí.

Pokud však byla účast Maláčové a její suity neoprávněná, měli bychom volat nejen po osobní odpovědnosti ministryně a jejích souputníků, ale s ohledem na principy výkonu státní správy je také na místě se ptát, jak mohli pracovníci vedení teplického inspektorátu práce, potažmo vedení Státního úřadu inspekce práce připustit, aby k takovému porušení zásad státní kontroly došlo.

V normálním státě je běžné, že politici a jejich poradci přijdou občas s nějakým tím „geniálním“ nápadem. Stejně tak by ale mělo být běžné, že profesionální úředník takové nápady odkáže do příslušných mezí. Mediální scénka v Krupce tak není jen názornou ukázkou papalášské podstaty ministryně Maláčové a zeleno-oranžového poradce Stropnického. Je především ukázkou selhávání manažerů státní správy pod tlakem politiků a velmi špatnou vizitkou státní služby, která by měla být – v duchu služebního zákona – nezávislým a profesionálním sborem.

Samotná návštěva ministryně není víc než jen pěna dní, nevýznamný pokus marginalizované strany udržet si alespoň zbytky své voličské základny a ukázkou urputného hledání témat (tam, kde navíc nejspíš ani nejsou). Co je v celém příběhu podstatné, je pod povrchem prosvítající neprofesionalita, servilnost a nemohoucnost úřednického aparátu. Tedy pravý opak toho, čím by měla být státní správa, formálně služebním zákonem osvobozená od politických tlaků.