Ministerstvo dopravy jako digitální brzda

Ministerstvo dopravy jako digitální brzda

Ve včerejším textu jsem se pozastavil nad argumenty ministra v demisi Ťoka, kterými se snažil ospravedlnit veřejnou zakázku za čtvrt miliardy na „státní navigaci“. Ťokův úvod komentáře o digitálních tygrech mne ale nadzvedl natolik, že jsem se podíval, jak na tom vlastně Ministerstvo dopravy je s otevřenými daty. A pohled to byl – celkem dle očekávání – poměrně smutný.

Základním ukazatelem, který by mohl indikovat přístup resortu dopravy k digitalizaci státní správy, je jeho přístup k otevřeným datům. Konec konců, open data jsme si už před pár lety zakotvili i v legislativě, tak by tady neměl být žádný problém, ne?

„Otevřenými daty se pro účely tohoto zákona rozumí informace zveřejňované způsobem umožňujícím dálkový přístup v otevřeném a strojově čitelném formátu, jejichž způsob ani účel následného využití není omezen a které jsou evidovány v národním katalogu otevřených dat.“ 

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, § 3 odst. 11 

V národním katalogu otevřených dat má Ministerstvo dopravy registrováno několik desítek datových sad. Bohužel to číslo samo o sobě nic rozumného nevypovídá, protože při bližším pohledu zjistíme, že se jedná o několik desítek datových sad se smlouvami různých organizačních složek státu v působnosti ministerstva za poslední 3 roky (nabízí se otázka, k čemu je dataset s méně údaji než je v povinně zveřejňovaných datech Registru smluv), dalších několik desítek datových sad s fakturami a jednu datovou sadu s nepotřebnými věcmi v majetku ministerstva.

Resort dopravy v uplynulé dekádě nákladem několika stovek milionů vybudoval systém Jednotných systém dopravních informací (JSDI), několik dalších stovek milionů utopil v Národním dopravně informačním centru (NDIC), a stovky milionů věnuje na nejrůznější měření a zjišťování stavu kvality vozovek, dopravní intenzity a další datově náročné úkoly. Organizace v resortu dopravy také provozují systém mýta, systémy řízení dopravy v dálničních tunelových komplexech, a další systémy, které generují obrovská množství dat.

Přesto ale Ministerstvo dopravy ani jeho podřízené organizace nezveřejňují ani jedinou datovou sadu, která by se jakkoliv dotýkala jejich primární činnosti – dopravy. V této situaci lze jen velmi těžko uvěřit ministru v demisi Ťokovi, že svůj úmysl „využít obrovské množství dat v datových skladech ministerstva“ dokáže dotáhnout k čemukoliv použitelnému. Vždyť je ani nedokáže zveřejnit, a to mu to ukládá zákon …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *