včera jsem tu vytáhl pár tipů, jak lépe řídit projekty, odvozených z obvyklých chyb. ale poučit se lze nejen z nich. jsou tu také chyby neobvyklé … a dokonce i projekt, na kterém se nám vše dařilo, může přinést poučení.

aby se nám ale mohlo dostat požehnání v podobě neopakování vlastních chyb, nebo dokonce v podobě opakování vlastních úspěchů, je třeba se na to připravit. projekt totiž nekončí svým koncem. (to není halucinační blábol, ale cenné poučení.)

většinou je pm ke konci projektu tak znechucený projektem samým, celým slavným týmem, zákazníkem a vůbec vším, co projekt byť jen vzdáleně připomíná, že si z něj po jeho konci zapomene odnést to nejcennější. zkušenosti. a to nejen ty dobré – svou hodnotu mají všechny. i cimrmanovské mapování slepých uliček je užitečné. ale pozor – jen tehdy, když všechny objevené slepé uličky zanesete do mapy, abyste se do nich už nemuseli vracet.

z pohledu správné hygieny projektového manažera by proto po skončení projektu měl následovat (ideálně s drobným odstupem, ale ten lze obětovat, pokud by se vám kvůli němu měl nenávratně rozprchnout tým) onen v nadpisu avizovaný pohled do zpětného zrcátka.

rozhodně nemá jít o sebemrskačské cvičení v duchu cimrmanova triptychu „naše slavné prohry“. cílem je skutečně střízlivě probrat průběh projektu a popsat jeho důležité aspekty:

• největší problémy, které jsme cestou potkali (jejich příčiny a způsob jejich vyřešení)
• největší úspěchy, kterých jsme dosáhli (a co k nim vedlo, co je umožnilo)
• oblasti s největším potenciálem pro zlepšení

k celému cvičení se samozřejmě dá přistoupit i výrazně vědečtěji a projít například dokumenty z iniciační a plánovací fáze projektu, nebo alespoň check-list řízení projektu (viz první část seriálu, který vysvětlí o co jde) a porovnat skutečnost s původními plány a představami, ale to je spíš pro otrlé masochisty s nadbytkem volného času než k praktickému využití po každém projektu.

důležité ale je, že ani tato post-projektová diskuse nyní již bývalého projektového týmu není úplný konec. ten nastane až ve chvíli, kdy manažer projektu udělá zápis (ano, zápisy se musí dělat, i když už projekt skončil) do kterého vtělí zásadní zjištění z diskuse, a případně předá podněty k úpravě metodik, postupů, nástrojů a procesů jejich odpovědným správcům ke zpracování.

jen tak se totiž z „lesson seen“ stanou skutečně „lessons learned“ a celé to martyrium nebude zbytečné.